Kategorie: Hledání krále

1. kapitola - Lucy Eltonová

Žolík začíná vyprávět o velkolepé výpravě malé Lucy Eltonové, mladé dívky, které se dostala do rukou nová Srdcová dáma. Jaká přání směla dáma Lucy splnit? A co bylo tím prvním?

~Lucy Eltonová~

„Ať se ti vždycky splní to, co budeš chtít," zašeptal Lucy strýček Herbert a do ruky jí strčil malý balíček.

„Děkuju," odpověděla dívka a položila dárek na hromádku ostatních krabic a krabiček, které dostala k narozeninám. Poté se znovu otočila ke strýčkovi a usmála se na něj. Strýček Herbert jí dal pusu na tvář a uvolnil místo dalšímu z gratulantů.

„Lucy Eltonová," promluvil Žolík k poloplnému sálu. „Tehdy jí bylo devět let a netušila, že jeden malý dárek jí změní celý život."

Obraz na plátně se změnil. Lucy teď seděla ve svém pokoji a prohlížela si narozeninové dárky.

„Tenkrát mu nevěnovala tolik pozornosti," řekl Žolík, když Lucy odložila balíček karet a začala se pusinkovat s plyšovým medvědem. „To přišlo až o dva roky později."

„Máš aspoň karty?" zeptal se Simon Astor, syn paní Astorové, která byla kolegyní Lucyiny mámy a právě teď si s ní dole dávala kávu.

„Nevím," pokrčila rameny Lucy. Nikdy nemohla Simona vystát, i když se k nim paní Astorová stavovala alespoň třikrát do měsíce a syna pokaždé brala s sebou. „Ale můžu se podívat."

Vyskočila z postele a začala prohledávat šuplata. Vzpomněla si, že když je naposledy uklízela, rukama jí prošel i balíček karet. Jen si nemohla vybavit, kam je pak strčila.

„No tak buď je máš anebo nemáš," dorážel na ni Simon.

Lucy pevně stiskla rty, aby potlačila touhu na něj vyštěknout něco nemístného, a otevřela další zásuvku. Nadzvedla několik papírů a s triumfálním výkřikem vytáhla balíček kanastových karet.

„Říkala jsem, že je někde mám," vítězně se na Simona usmála a posadila se na zem. „Co chceš hrát?"

Simon se zamračil a posadil se naproti Lucy.

„Kanastu?" zeptal se.

Lucy pokrčila rameny a opatrně otevřela krabičku, která už za sebou měla několik let. „Táta mě ji učil, ale moc ji neumím." Dala všechny karty dohromady a začala pomalu míchat.

„Přestaň s tím. Naučím tě válku."

Lucy přestala a podala Simonovi karty. Ten je rozdělil podle pozadí na modré a zelené. Sám si vzal zelené a druhou barvu podal Lucy.

„Vemeš vždycky první kartu a dáš ji sem," ukázal na koberec. „Já taky, a kdo bude mít vyšší, bere. Cílem je získat všechny karty. Když dáme karty stejný, tak přidáme ještě tři. Chápeš?"

Lucy kývla a otočila balíček, aby se podívala, co ji čeká za kartu.

„Ne," chytl ji Simon za ruku. „Nech je otočený rubem."

„Dobře," znovu kývla Lucy a přearanžovala se tak, aby na koberci ležela na břiše, opřená o lokty. Simon vyhodil kartu a hra začala. Po několika minutách vyhodila Lucy kartu, která nevypadala jako ostatní. Nebyla dvouhlavá, ale byla na ní žena v červených šatech a červenými, dlouhými vlasy. V rozích karty byly nakresleny srdce a ve spodní části karty bylo napsáno Královna srdcí. Lucy se na kartu dívala jako očarovaná. Něco ji k ní přitahovalo. Cítila, jako by měla něco udělat, něco říct. Pomalu natáhla ruku, aby kartu znovu vzala do ruky, ale Simon ji předešel. Uchopil kartu a hodil ji na Lucyinu postel.

„Jen nějaká reklama. Vyhoď jinou."

Lucy zatřásla hlavou. Podivný pocit zmizel. Bezmyšlenkovitě vyhodila další kartu a toužebně se podívala směrem k posteli. Simon jí luskl prsty před očima a Lucy se konečně vzpamatovala a pokračovala ve hře.

„Proč se Dáma vlastně nezjevila už tenkrát?" zeptal se někdo v sále.

„Lucy Eltonová nevyslovila žádné přání. Dámy se zjevují pouze tehdy, když je člověk přímo osloví," odpověděl Žolík.

Jejich hru přerušilo zaklepání na dveře.

„Lucy, Simone, budete se muset rozloučit." Ve dveřích se objevila paní Eltonová. Poprvé za ty roky, co Lucy Simona znala, pocítila lítost, že už musí jít. Ale bohužel se nadalo nic dělat. Odložila karty a posadila se. Simon vyskočil na nohy a odběhl ke dveřím. U nich se zastavil a otočil se.

„Tak zas příště," řekl a odešel.

Lucy sebrala karty, zavřela je zpátky do krabičky a položila na noční stolek. Poté jí zrak padl na postel, kde ležela ta zvláštní karta. Lucy se posadila a vzala ji do ruky. Asi to opravdu musí být nějaká reklama,Ale jak se tam dostala? Strýc Herbert jí nekoupil nové karty, ale dal jí své staré, které kdysi získal, když byl na výletě v Indii. Prý mu je daroval zaklínač hadů, prý mu přinesou štěstí. Co Lucy věděla, strýc v Indii onemocněl, a pak se jako zázrakem uzdravil. Ale to asi těžko šlo přičítat nějakým kartám, které už byly zažloutlé a některé rohy byly otrhané. říkala si v duchu.

Lucy se zadívala na postavu na kartě. Měla milý a příjemný obličej, na krku tři červená srdíčka. Vypadala jako víla. Lucy se usmála a položila kartu na noční stolek vedle balíčku.

„Od té doby Lucy Eltonová nosila kartu se Srdcovou dámou všude s sebou. Moje Víla, můj talisman ji nazývala. Myslela si, že jí přináší štěstí. Dalo by se to tak vzít, ale větší zásluhu na tom měla její víra. Víra, že jí Srdcová dáma nosí štěstí, stačila k tomu, aby žila šťastný život s mnoha úspěchy. Ale všechno, co do svých dvaceti let dokázala, byla pouze její zásluha."

Lehla si vyčerpaná na postel a zavřela oči. Ze zadní kapsy riflí vytáhla kartu se svou Vílou a začala si s ní hrát. Otáčela ji v rukou a přemýšlela.

„Kéž bych mohla zažít něco neobyčejného," povzdychla si. „Kdybys tak byla opravdu kouzelná víla a dokázala mě na chvíli odvést z tohohle světa, někam, kde bych neměla tolik povinností a starostí."

Najednou Lucy vykřikla a spadla dolů z postele. Karta, kterou držela, byla prázdná a v jejím pokoji stála její Víla. Impozantní jako nějaká královna ze starých obrazů nebo některých filmů. Vypadala stejně jako na kartě, až na to, že byla v lidské velikosti. Stála tu a s laskavýma očima se dívala na Lucy, která se schovávala za postelí.

„C-co... K-kdo jsi zač?" zeptala se. „T-ty tady nejsi. Ne, tohle je jen můj sen." Mávala u toho rukama a očima jezdila po celém pokoji, aby se nemusela na Vílu dívat.

„Jsem Srdcová dáma a přišla jsem, protože jsi mě oslovila," promluvila Víla zvučným hlasem.

„Já? Ne, já s tebou nikdy nemluvila. Nikdy, vždycky jsem všechno říkala jen v duchu."

Víla, nebo spíš Srdcová královna, zakroutila hlavou.

„Dnes jsi promluvila nahlas a oslovila jsi mne. Jaké je tvé přání?"

Lucy otevřela pusu dokořán.

„P-přání? J-já nemám přání."

Kéž bych mohla zažít něco neobyčejného," ozval se pokojem Lucyin hlas. Lucy se polekaně rozhlédla kolem, a pak zavřela oči.

„Ne, tohle se neděje," opakovala několikrát po sobě. Když oči znovu otevřela, Srdcová dáma stále stála v místnosti a dívala se na ni s jemným úsměvem. Lucy se štípla do ruky a vykřikla bolestí. „Fajn, takže nespím. Tak mám halucinace."

„Ne, má milá, jsem tady a splním ti jakékoliv přání. Jelikož jsi jej už vyslovila a nepředpokládám, že bys ho chtěla změnit, ať se tak sta-„

„Počkej," přerušila ji Lucy.

„Takže mi splníš úplně cokoliv?"

Dáma kývla.

„A co za to budeš chtít?"

„Nic."

„Nic? Jak to, že nic? Oko za oko, zub za zub. Takže co to bude?"

„Nic. Tři přání můžeš mít, tři přání, za které po tobě nikdo nic nežádá."

„Dobře," přikývla Lucy. Sice se bála, ale touha po nějakém dobrodružství a vzrušení byla silnější. „Tak čaruj."

Srdcová dáma se usmála. Kolem ní se objevila bílá záře, která najednou vystřelila k otevřenému oknu a vyletěla ven. Lucy to pozorovala s otevřenými ústy a čekala, co se stane. Jak byla překvapená, když dáma najednou zmizela a objevila se znovu na kartě. Lucy ji zmateně vzala do rukou a prohlížela si ji. Byla jiná, ale až po chvíli jí došlo, že jedno ze tří červených srdíček na Vílině krku je černé.

Možná přece jen mluvila pravdu, ale proč se necítím jinak?


A/N: Dáma má k dispozici tři přání, protože je to v podstatě Dáma nová. Už jednou z karty zmizela a byla nahrazena. (To jen tak na vysvětlenou, aby vás to nemátlo, že v ostatních povídkách má každá Dáma už jen jedno zbývající přání, po kterém zmizí.)

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2009 Magic power of face-card   •  Design made by Cathia  •  Images from Aethereality  •   SunLight CMS