25.kapitola - Ten den
Dobrý večer,
Představte si, že se stal opravdový Vánoční zázrak. Podařilo se mi, díky Mardomině hecování, napsat dnes další kapitolu Dámy. Není tak dlouhá jako ta minulá, ale to vůbec nevadí, protože je příběhově velice důležitá.
A snad se vám bude, i líbit.
Na Marsu se schyluje k něčemu nebezpečnému. Oproti tomu na Zemi je Joide osamnělá a čeká až se jí dostanou Karty do ruky. Povede se jí je opravdu získat? A co s nimi, když už je bude mít? Rozhodne se už?
Ten
den
Dny
čekání na Balíček připadaly Joice děsivě prázdné. Celý její život se smrsknul
do tohoto jediného okamžiku, kdy konečně získá Karty a zdálo se, že na ničem
jiném nezáleží. Rachell Migennesovou ujistila o tom, že Evan je v pořádku.
Do školy a praxe chodila pouze, aby se neřeklo. Byla jako tělo bez duše
myšlenkami v neustálém očekávání veledůležité zásilky. Veškerý volný čas
trávila doma a bylo jí lhostejné, zda svým rodičům způsobí starosti, nebo ne.
A
pak konečně nadešel kýžený den a doručovatel zazvonil u domovních dveří
Cooperových. Ač se Joice snažila, její matka byla u dveří dřív. Jako dychtivé
dítě sledovala předání, až byla nakonec sama zavolána, aby provedla platbu.
Což
učinila.
„Joice,
co je to?" Divila se Ágnes Cooperová. Černé vlasy měla ostřihané nakrátko,
lehce vystouplé lící kosti, přísný odměřený pohled. Starožitnou krabičku
svírala v ruce a zatřásla s ní.
„Ne!"
vyjekla Joice, které se téměř zastavilo srdce. Za celou dobu se nebyla sto
rozhodnout, co s Kartami udělá, až je obdrží, ale co rozhodně nechtěla,
bylo, aby je její matka poškodila dřív, než se rozhodne sama.
Vzala
si krabičku a roztržitě přitiskla na prsa.
„To
je... To je dárek, pro Evana, víš? A... Je to křehké..." Bez dalšího vysvětlování se
sebrala a vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje.
„Neměla
bys mu kupovat tak drahé dárky, Joice! Ten kluk si to vůbec nezaslouží!"
zvolala za ní ještě matka, ale ona už její slova nevnímala.
Konečně... Sama byla zvědavá, jestli to jsou skutečně ony. Sedla si ke stolu a otevřela
krabičku. Na jedu stranu měla radost, když viděla, že měla pravdu. Na druhé
straně jí přejel mráz po zádech. Kvůli tomuhle byl její Evan daleko odtud.
Někde na Marsu. Vzpomínala, jak to bylo tenkrát. Evan jí vyprávěl, jak Dámu
povolal. Jenže... Měla by to udělat? Celou dobu si nepřála nic jiného než je
zničit, ale teď? Evan byl posedlý záchranou svého otce, měl právo mu ji upřít?
Nebo to snad měla udělat za něj?
„Kdybych
jen věděla, jak to funguje," povzdechla si. „Proč mi nikdo neporadí?" Schovala
tvář do dlaní a promnula si oči. Náhle se jí zdálo, že se něco v krabičce
pohnulo a pak ji na okamžik oslepila záře.
***
Pikový Žolík bezradně
přecházel po pokoji. Rada Králů se skončila. Jedno přání bylo zažehnáno. Jenže
Křížový Žolík byl teď ve světě lidí a mohl tam napáchat mnoho zlého. Události
se daly do pohybu a nebylo v jeho moci je zastavit.
„...Teď
Žolíku rodu Pikového, teď začíná boj o balíček. Boj, který ani jeden z nich
nesmí vyhrát, protože pokud by se tak stalo, a Pikový Kluk selhal, bude konec..." Jistě. Pikový Kluk se držel při
radách Paullu Grahamovi. Ale jak dlouho? A teď se Karty dostaly do rukou Joice Cooperové.
Bezradné
Joice... A v tom ho to napadlo. Žádá si přece rady a odpovědi. Mohl by jí je dát...
***
Když
zamrkala, uviděla před sebou Žolíka. Zorničky ve tvaru listu, černé vlasy,
klaunská čepice s rolničkami a pestrý oblek. V jeho tváři se nepohnul
jediný sval. Namísto veselých hříček na ni přezíravě zahlížel.
Polkla.
Mravenčení v zátylku ji nutilo maximálně zpozornět.
„Zajímá
tě, jak Balíček funguje, jak jsem vyrozuměl," naznačil a přešel k oknu,
z něhož vyhlédl na stroji pokrytou ulici.
„A-ano,"
zakoktala se Joice stále ještě překvapena takovým setkáním.
„Ptej
se tedy," vyzval ji ledabyle, „jako Žolík jsem povinen ti popravdě odpovědět na
všechny tvé otázky."
Joice
se horlivě snažila polapit myšlenky, které se jí rozutekly do všech koutů
mozku. Po chvíli se jí to konečně podařilo.
„Takže,
vy mi musíte odpovědět?"
„Ano."
„A
Dáma, mi musí splnit přání," přemýšlela nahlas.
„Ano."
„A
ostatní Karty?"
Otočil
se na ni a uznale kývl.
„Balíček,
skýtá sto čtyři Karet, a je rozdělen na dvě poloviny po padesáti dvou Kartách.
Jedna polovina Balíčku je aktivní, druhá ne. Samostatnou kapitolou v tomto
systému jsou Žolíci. Ti jsou čtyři, ale vždy jen dva se nacházejí v aktivním
Balíčku a Každých pět set lidských let se střídají," začal
s vysvětlováním.
„Jak
správně tušíš, každá z Karet má v našem světě svou úlohu. Tak jako
každý ze čtyř Karetních Rodů. Pokud chceš pochopit všechny souvislosti, musíme
začít u těchto Rodů. Jsou čtyři. Srdce, Kára, Kříže a Piky. Rod určuje základní
podstatu a charakter Karet, kteří k němu náleží.
Srdcovému
Rodu náleží emoce jako láska, soucit a porozumění, ale i touha a žal.
Kárový
Rod je sobecký, chamtivý a egoistický, ale spořivý a cílevědomý.
Křížový
Rod rozumí bolesti, zoufalství a depresím, ale z toho pochází i jejich síly,
schopnost velkých činů a rozhodnutí.
A
Pikový Rod, je rodem moudrosti. Karty v něm dávají před city přednost
logickému myšlení, jsou strážci tajemství a nejlepší rádci." vysvětloval. Joice
se musela hodně snažit, aby vstřebala vše, co jí říkal.
„Čtyři
Karetní Rody a čtyři základní kameny kterékoliv z lidských společností
světa smrtelníků, co jich je vaše historie plná." Mluvil stále stejně
monotónně.
„Každý
Rod obsahuje tyto Karty: Dvojku, Trojku, Čtyřku, Pětku, Šestku, Sedmičku,
Osmičku, Devítku, Desítku, Kluka, Dámu, Krále, Eso a Žolíka. Žolíci tvoří
vyjímku i v tom smyslu, že na nich nelze na kartě rozpoznat, k jakému
Rodu vlastně náleží.
Číselné
Karty symbolizují vlastnosti svých Rodů. Mají svou moc s tím svázanou. Srdcové,
symbolizují lásku, Kárové bohatství, Křížové vůli k překonání všech
překážek a Pikové schopnost rozhodnout se. Číslo určuje jejich sílu. Jen Sedmy
mají moc přebít všechny, i ty vyšší. Nad Kartami od Kluka výše, však už svou
moc nemají.
Kluk
a Dáma smějí opouštět Balíček a vstupovat do světa lidí. Kluk je rádce a může
poradit i tehdy, není-li smrtelníkem zavolán. Dáma plní přání, ovšem přichází
pouze na zavolání. Král z Balíčku neodchází, jeho úlohou je dohlížet na
svůj Rod a dění uvnitř našeho světa. Eso také nevystupuje do světa lidí.
K němu si chodí pro radu všechny Karty jeho rodu.
A
pak jsou zde Žolíci," uklonil se, „jsou zde, aby mluvili se smrtelníky.
Odpovídali popravdě na jejich otázky. Jsou soudci a rytíři svých Dam. A také,
strážci Balíčku."
Joice
valila oči. Neměla problém s přísunem tolika informací naráz, ale tohle jí
připadalo obzvlášť spletité a složité.
„Dobře,"
vydechla. Snažila se vše v hlavě utřídit.
„Takže...
Dámy plní přání. Kluci jsou rádci. Ale Esa taky. Není to divné?" zeptala se.
„Esa
radí Kartám, Kluci smrtelníkům," vysvětlil Žolík krátce.
„Aha,"
řekla a opět se zamyslela.
„A
přání může mít každý?" zeptala se po chvilce ticha.
„Každý,
kdo dokáže povolat Dámu," odpověděl.
„Takže
ne," odvodila si Joice. Srdce jí v hrudi stále napjatě tlouklo, ale
snažila se myslet co nejvíc logicky. „A kdo může?"
„Lidé,
kteří nejsou spokojeni se svým životem, mají velkou fantazii, nebo jsou ochotni
pro to, co chtějí obětovat třeba i život." Ta odpověď Joice zasáhla. Vzpomněla
si na trh před čtyřmi lety. Na poslední rozhovor s Evanem... Ten popis na
jejího milence seděl až neuvěřitelně.
„A
já?" zeptala se. Ta otázka si přímo vypalovala cejch do její šedé mozkové kůry.
V Žolíkových
očích se zalesklo. Kdyby jí teď řekl, že nemůže, lhal by. Ale možná by tím
zažehnal potenciální nebezpečí. Jenže slovo Žolíka je pravda a zákon. Nemůže
lhát, kdy se mu zachce, byť je to otázka vyššího principu.
„Ano,
i ty," vydechl pomalu.
Joice
si promnula zpocené dlaně. Aby ruce zaměstnala, začínala se probírat oběma
částmi Balíčku. Přemýšlela co dál. Jak naložit s tím co už ví.
Žolík
ji mlčky pozoroval. Bouřilo v ní mnoho pocitů, tak jako on sám, snažila se,
aby rozum a logika, měli nad city převahu. Přerovnala Balíček, rozdělila do
dvou hromádek a nad čímsi se zarazila.
„Jak
to, že chybí Pikový Kluk, dvě Karty Dam jsou prázdné a jedna chybí úplně?"
Dříve se o to moc nezajímala. Lépe řečeno, nikdo jí nedokázal vysvětlit, proč
tam ostatní Dámy nejsou. Jediné co věděla bylo, proč zmizela Křížová.
„Kartu
Pikového Kluka si ponechal Paull Graham, jako jedinou. Zmizení Dam souvisí s historií
Balíčku," vysvětlil Žolík. Velmi opatrně volil svá slova. Joice se mu zadívala
přímo do očí.
„Jakou
historií?" zeptala se pomalu a podezřívavě. Jí historie nikdy moc neříkala. To
Evan byl ten, kdo jí byl posedlý. Přesto tohle chtěla vědět. Vlastně chtěla
vědět úplně všechno. Ty Karty jí změnily život už podruhé. Má přeci právo to
vědět!
„Jak
mohlo vůbec kdy vzniknout něco takového, jako TOHLE?!" zvýšila hlas.
Autor:  Jackie DeckerVydáno: 21.12.2011 17:30 Přečteno: 41x Hodnocení: neohodnoceno |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře
Takové kapitoly miluju. Vysvětlovací, ukazovací, pro hodně lidí jsou bez akce bezcenné, mě ovšem ukazují logiku příběhu. Je složité to napsat, ovšem tato kapitola mi přijde geniální. Nevím, co víc napsat než že se mi to opravdu líbí.
Tuhle kapitolu jsem měla na mysli už moc dlouho a přesto v ní není vše co tam původně mělo být, ale ono to tu být ani nemůže protože by to bylo zdržovací a dá se to vložit i později. Ano vysvětlení a logika jsou velmi důležité. Bez toho by povídka existovat nemohla... Tedy ano, mohla, ale nebyla by o ničem...