26.kapitola - Na Marsu
Ta ka je tu další díl. Na to že jsou vánoce, mám neobvykle plodné období.
Díky Mardom :D
Takže co k tomu tak mohu říct?
Evan má na Marsu problémy s další Grahamovou návštěvou. Wallance a Marlly přiletěli na Dante v dost nevhodnou dobu. Paullovi plán útěku zatím vychází...
Na
Marsu
„Jméno?"
zeptal se úředník za sklem, který měl na starosti přilétající návštěvy.
„Evan
Migennes." Evan už si tou procedurou procházel už podruhé.
Muž
za sklem zakabonil čelo.
„Důvod
návštěvy?" ptal se jako předtím, jen pomaleji a opatrněji.
„Osobní,"
odpověděl Evan. Očekával potíže.
„Jméno
požadovaného vězně?"
„Paull
Graham."
„Podle
záznamů jste tohoto vězně již jednou navštívil před dvěma dny," upozornil ho
úředník.
„Souhlasí."Evan
měl v krku velký knedlík. Přesto dokázal zachovat chladnou hlavu.
„Okamžik,
musím si vás prověřit," řekl muž za sklem a kývl na Evana ať se vzdálí. Na jeho
místo nastoupil Žolík...
***
„Veliteli,"
oslovil bezpečnostní technik svého nadřízeného, „něco tu mám."
„O
co jde?" Zastavil se kapitán u příslušného panelu.
„Ty
hodnoty, vidíte?" ukazoval důstojník na alarmující čísla. Vlastně na příslušném
panelu kontroly atmosféry v objektu stanice nebylo nic, co by nebylo
červené, nebo alespoň červeně blikající.
„Vyhlaste
poplach! Okamžitě všechny evakuujte!" rozkázal velitel okamžitě.
„Poručíku,
spojte mně s Dante01, máme tu havárii!"
***
Zatímco
Joice Cooperová dny čekání trávila jako tělo bez duše, Paull měl daleko více
světlých chvil, kdy dokázal myslet. Pracoval a jen místy se ohlížel po
klimatizaci. Působil klidně a rozumně. Až moc na to jak obrovský chaos se
odehrával přímo v něm.
Čekal
dlouhých pět dní, než konečně přišel kýžený okamžik.
„POPLACH! POPLACH! ÚNIK
ZÁŘENÍ... OPAKUJI POPLACH! POPLACH! DOŠLO K ÚNIKU ZÁŘENÍ! KONTAMINACE
ATMOSFÉRY!"
***
„J.
Joker? To myslíte vážně?" muž za ochranným sklem si už přestával vědět rady.
Žolík na druhé straně jen pokrčil rameny a pořád ho propaloval očima, což se
úředníkovi ani za mák nelíbilo.
„Ano,
ano, potřebuji vstup do centrální databáze," opakoval už snad po třetí do
vysílačky. Přístupový kód: Delta, tango, evan, watson, tři, dva, osm, lomeno,
patronia. Ne, je to naléhavé, pospěšte si! Mám tu nějakýho Evana Migennse. Má
tu už druhou návštěvu během několika dní u Paulla Grahama, nový vězeň. Taky
nějaký J. Jokera, bez ID. Žádám instrukce..." Tak jako tak mu ale odpověděli jen,
že musí počkat na vyhodnocení jeho požadavků.
A
tak se muž za sklem opět otočil k Žolíkovi.
„Dobrá
tak, důvod návštěvy?"
„Osobní."
Žolík postupoval tak jako slyšel u Evana. Svět lidí nebyl v tomto směru
pro něj zrovna přátelské místo. Věděl hodně, ale zdaleka ne všechno.
„Jméno
požadovaného vězně?"
„Paull
Graham."
Úředník
se zarazil. Dva muži, hned po sobě. Oba ke stejnému vězni. Oba podezřelí...
Namísto vyhledání čísla vězně napsal k Evanu Migennesovi i k Jokerovi
stejný kód. Znamenal: ZADRŽET.
***
„Kapitáne,
to jsou oni. Kapitán Wallance a poručík Hallow ze Zemské policie," ohlásil
kadet svému velícímu. Kapitán Ramirez se otočil a propustil kadeta, aby se mohl
plně věnovat jen svým návštěvníkům.
„Tak
jo, pánové, o co jde?" zeptal se až s nemístným klidem. Wallance chtěl
promluvit, ale Marlly byl o vteřinku rychlejší. Pro jejich misi ta nejlepší
možná skutečnost. Samuel je těžko snesitelný i v dobré náladě natož když
je podrážděný z kosmického letu.
„Vyšetřujeme
případ pašování teléria. O tom určitě víte," dal se Hallow do vysvětlování. „Jsme
tu, protože potřebujeme zadržet jistého Evana Migennese. Víme, že je zapleten
do toho případu a je to velmi důležitý svědek. Je tady, na dante. Máme rozkaz
ho zadržet a eskortovat zpět na Zemi."
Kapitán
Ramirez se zamyslel. Neměl důvod jim v čemkoliv bránit. Vyhledal si v databázi
informace o návštěvníkovi toho jména a zjistil, že odletěl znovu na Mars. Odkud
právě přišla informace o jeho zadržení.
„Je
mi líto, pánové, zdá se, že už ho zadrželi na Marsu," řekl policistům a
neomylně zaznamenal kontrolku ohlašující příchozí hovor.
„Ano?"
zeptal se spojaře.
„Kapitáne,
mám tady naléhavé spojení z káznice na povrchu. Prý je to naléhavé..."
„Na
obraz!" rozkázal velitel a na holografické obrazovce nad jeho stolem se objevil
nervózní obličej velitele věznice.
„O
co jde, Archie?" zeptal se hned Ramirez.
„Máme
tu problém, Gabe. Únik radiace a zamoření atmosférsy. Musíme evakuuovat.
Potřebuju co nejvíc modulů můžeš postrádat a vojáky, ihned!"
„Uklidni
se, posílám posily, oukej?!"
„Ale
rychle!" ozvalo se ještě z komunikátoru a pak se z obrazu tvář
velícího vytratila. Sam a Marlly se po sobě podívali.
„Poletíme
taky!" oznámil Wallance Ramirezovi. Tomu se to ale vůbec nelíbilo. Už tak byla
v ohrožení života spousta lidí.
„NE!"
oznámil jim.
„Potřebujete
každou ozbrojenou ruku a já tady mám ozbrojenou eskortu. Když tam nepoletíme,
možná Migennese ztratíme a to si nemůžeme dovolit. Neptám se na povolení.
Oznamuju to!" zvýšil Wallance hlas, otočil se na podpatku a spolu s Marllym
odešel.
***
Evan
přecházel po izolaci sem a tam, zatímco Žolík poklidně seděl v rohu, ruce
položené na kolenou a pozoroval ho.
Náhle
se celým komplexem rozezněl strojový hlas oznamující poplach.
Evan
se vrhl ke dveřím, ale ty zůstaly zavřené.
„Haló!
Co se děje?! Hej! Pusťte nás ven!" rozkřičel se, ale marně. Nikdo z lidí pobíhajících
tam venku nevypadal, že by se o ně jakkoliv zajímal.
***
Hlášení
přišlo v pravou chvíli. Paull byl s ostatními vězni právě v důlních
šachtách. Ostatní se dívali jeden po druhém, ale on sledoval pouze androidy,
kteří je měli hlídat.
„ZACHOVEJTE
KLID!" oznámil jim jeden z nich, ale Paull věděl, že tak jednoduché to
rozhodně nebude. Naklonil se blíž k jednomu ze spoluvězňů.
„Oni
nás tu nechají chcípnout," začal, „vůbec nás nechtějí evakuovat, i když je
otrávenej vzduch. Prostě řeknou, že došlo k tragédii. Nechaj nás tu
chcípnout a nehnou ani prstem..."
„ZACHOVEJTE
KLID!" řekl znovu ozbrojený robot. „ODLOŽTE NÁŘADÍ A POSTUPUJTE K BRÁNĚ!"
„Vidíš?
Chtěj nás vrátit na cely..."
Ten,
kterému to Paull říkal, se otočil na ostatní. Roboti na ně pořád mířili. Šeptanda
se rozběhla dál a než se vůbec dali do pohybu, z jejich skupinky
nahlodávalo Paullovo sdělení už všechny.
Napětí
stoupalo s každým krokem, ale nikdo se pořád k ničemu neměl. Pět
vězňů na čtyři roboty bylo příliš málo, než aby se o něco pokusili.
Cesta
k bráně se neuvěřitelně vlekla. Přes hrozící nebezpeční, androidi
nezvýšili své tempo. Z ostatních chodeb se připojovali a zařazovali další
a další skupinky vězňů. Vedli je k bráně. Tam už stáli pancéřovaní strážci.
Na první pohled bylo jasné, že se něco děje. Bylo jich víc než obvykle. A nervozita
a strach se přikrádali ke každému.
***
Evan
udeřil pěstí do dveří, až to zabolelo. Stáhl tvář do bolestné grimasy a promnul
ruku.
„Tímhle
nic nevyřešíš," konstatoval Žolík, kterému stále ještě plně nedocházela
blízkost smrti a její konečnost. Něco takového si jen málokdo z Karet opravdu
uvědomuje.
Evan
po něm vrhnul zlostným pohledem.
Žolík
se postavil.
Než
však mohlo k čemukoliv dojít, otevřely se dveře za jejich zády.
„Kapitán
nařídil evakuaci. Jdeme!" oznámil jim ozbrojený strážce. Oba se po něm otočili
a Evan jen velmi pomalu, přikývl na souhlas. Velmi se mu ulevilo.
***
Paull
neviděl přesně co se s vězni u brány děje. Výhled mu kryla nesourodá masa těl. Když na něho došla řada, dali mu na
záda prehistorický dýchací přístroj, přilbu a oblékli ho do skafandru.
Vyváděli
je ven. Na povrch Marsu...
***
„Co
se děje?" Otočil se Evan k Žolíkovi s otázkou.
„Vypadá
to, že se Paull Graham odmítl smířit se svým osudem," konstatoval Žolík.
Evan
se mu podíval do očí, aby se ujistil, že rozumí. Pokud Graham utíká, oni musejí
taky. Sice ještě nevěděl, ke komu se zbytek Balíčku nově přesunul, ale rozhodně
nesmí dopustit, aby ho ten člověk získal celý...
Autor:  Jackie DeckerVydáno: 23.12.2011 11:24 Přečteno: 54x Hodnocení: neohodnoceno |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře
Příběh začíná gradovat, myslím, že je to super akční a ještě se budeme hodně divit, co se stane. Zajimavé uvažování "kluka" a hlavně Evan a Graham... to vykreslení jejich myšlenek a činů, jejich příčiny a následky, to vážně stojí za to.
Pokud je to tak, pak se mé snažení vydařilo
. Mám radost že se ti to pořád líbí a myslím že už nebude dlouho trvat a budeme na konci. Trochu škoda, ale i tak se těším, jestli se mi povedou i další díly... 
Ani jsem nemylslela že se mi povedlo prokreslit Evanovi a Grahamovi důvody a myšlenky. To je totiřž vždycky to nejtěžší :D