29.kapitola - Nikdy dřív, nikdy víc...

Ahoj,

Věřili byste, že už je to tady? Poslední kapitola Pikové Dámy...

Po dopsání té včerejší jsem se tohoto úseku moc bála, ale nakonec díky Čertíkovi ze Saspi, se mi přeci jen podařilo vcítit se do do postav natolik, abych to dokončila.

Evan je po smrti, Wallance a Hallow neuspěli, Křížový Žolík přestal existovat, Paull Graham se dostal do bezpečí modulu, ale podaří se mu odlětět? A co Pikový Kluk? Joice Cooperová zjistila, že Evan zemřel. Použije konečně Karty?A co si bude přát?

Jestli se vám budezdát konec neukončený, nevěšte hlavu. Přijde ještě Epilog :)

Nikdy dřív, nikdy víc

Venku zuřila přestřelka.

Paull zasedl k panelu řízení a prostě to zkusil. Každý z posádky Black-Hole prošel školením řízení záchranného modulu. Tohle sice bylo jiné, ale systém jako takový nebyl složitý.

Stroj byl v pořádku. Stačilo zažehnout trysky a pomocí autopilota vzlétnout k oběžné dráze Marsu, odkud už stačilo nastavit kurz k Zemi. Kdy by měl trochu větší problémy, by bylo, pokud by potřeboval složitě manévrovat ručně, nebo pokud by byl zasažen.

Přetížení ho zatlačilo do sedadla a teprve tam nahoře se vše opět vyrovnalo. I tak se ale necítil dobře. Měl zvláštní pocit. Už nemluvil k Carlovi, protože se nemohl zbavit dojmu, že je mrtvý. Díval se na své ruce a nemohl přijít na to, kde se na nich vzala ta krev. A byla tam skutečně? Není to jen další přelud?

A proč je tu sám? Copak neutíkal ještě s někým?

V tom se však ohlédl na sedadlo kopilota a tam seděl Pikový Kluk, jak si ho pamatoval. Díval se na něj soucitně a než se Paull nadál klečel u něho pokládaje hlavu do jeho klína. Pohladil ho. Byl skutečný. Jeho plavé vlasy mohl vískat stejně jako ty Glenovy svého času.

„Děkuju," hlesl Paull. Nevěděl proč přesně, ale byl mu vděčný. To plačící stvoření se v jeho objetí chvělo.

***

Dveře do pokoje byly zajištěny. Místnost ozařovala jen holografická obrazovka plná jmen a zpráv. Jí už ale nic přinést nemohly. Byla sama. Jen ona a Evanův syn v jejím lůně.

Tvář skryla do dlaní a poddala se slzám. Štkala v objetí zoufalství.

***

Žolík znovu vstal. Musel hodně přemýšlet nad tím jak to nejlépe popsat. Přešel až k oknu. Joice z něho nespouštěla oči.

„Rody určují moc a čísla Karet jejich sílu. Sedma přebíjí všechna čísla a srdcová i ostatní Sedmy. Vrchní Karty pak mají vlastní úlohy. Kluci radí smrtelníkům. Královny plní jejich přání. Králové dohlížejí na své rody Královny i Žolíky. Vždy jeden Král vládne ostatní a jednou za tisíc let se vláda předává dalšímu. Esa jsou rádci pro všechny Karty. A Žolíci... Však už víš," vydechl a ani se po ní neohlédl.

„Původně, když ještě v Balíčku byly všechny čtyři Dámy. Volal smrtelník všechny současně. Dámy vyslechly jeho přání. Tři přání splnit musely. Další mohly, rozhodly-li se tak. Ale za další přání psáno jest, že platí se daní nejvyšší." Joice přejel mráz po zádech.

„Dlouho se vše dělo tak jak má. Nebylo nic, co by Balíček zničilo a časem, je námořníci z moře vyzdvihli. Po dlouhý čas jsme sloužili mocným, i těm, kteří neměli nic. Až jednoho dne, nás do rukou dostala osamělá žena. Dámy jí přišly na pomoc. Daly jí vše, co si přála. Krásu, bohatství i krále. Ale nakonec i čtvrté přání chtěla mít a Piková Dáma souhlasila za všechny z Dam." Nepopisoval jen samotná pravidla. Říkal jí příběh Magického Balíčku.

„Žolík tehdy byl krutý a nic Dámám neprominul, když syna si královna ze světa smrtelníků přála mít. Život za život, zněl jeho soud. Královnin, jistě. Ale mimo ní i jedné z Dam. Dítě se přeci nemohlo vzít jen tak. A tak Srdcová Dáma položila svou nejvyšší oběť.

Rada Králů později rozhodla, že jiná žena nastoupí na místo Dámy Srdcového rodu. Konkrétně ta, která si zrozeného syna vezme za muže. Princ Aimon rostl do krásy i lásky. Dívka, kterou si zamiloval, se však neměla stát jeho paní. Při svatbě se Žolík zjevil, aby vykonal rozsudek a odčinil tak ten původní. Zabil tu, která vyřkla čtvrté přání, a chtěl si vzít i Aimonovu ženu. Její sestra, Llwela, princova opravdová láska, se však sama obětovala a stala se druhou Srdcovou Dámou." Znělo to neuvěřitelně. Když Joice slyšela o takové lásce a touze po dítěti, která stála tolik životů, bylo jí tuze úzko.

„Tu noc se hádali dva Žolíci. Srdcovou Dámu ukryli v zákrutech větví času a světů a Cestovatele obdařili jinými Balíčky, aby ji našli. Ji i Aimona, který se vzdal trůnu a sám odešel Srdcovou Dámu hledat. Až Cestovatelé, smrtelníci z různých světů, Dámu najdou a přivedou zpět ke Králi, bude moci Llwela opět žít. Tak zněla dohoda a Králové ji stvrdili. Tak jako tak v Balíčku zůstaly jen tři Dámy." Žolík mluvil k oknu, za kterým se šeřilo. Joice naslouchala a připadala si jako v pohádce. Otázkou zůstával jen konec. A konec té pohádky měla sama ve svých rukou a netušila jak dál.

„Tři Dámy a tři přání. Žádný rozruch tedy. Ale Srdcový Král si vydobyl, že každá z Dam samotná bude odpovídat na volání lidí. Jedna Dám, jedno přání. A každé přání si bude žádat daň, aby lidé už nezneužívali moci, kterou jim dávní bratři tak nezištně darovali.

Ostatní Králové souhlasili a tak vznikla nová pravidla Balíčku." Konečně Joice věděla, co se stalo se Srdcovou Dámou. Věděla, proč zahynula Křížová. Dala svůj život Evanovi.

„Co se stalo s Károvou?" zeptala se, hned jak opět polapila vlastní hlas. Ruce se jí chvěly. Nohou klepala děsivou rychlostí.

***

Vzhlédla a zadívala se na otevřenou Krabičku. Žolík tu s ní teď už dávno nebyl. Tam někde ve vesmíru teď Paull Graham utíká před zákonem směrem k Zemi. Chce získat to co ona už má. Ale proč? Proto, aby měl nějaké přání, kterým zahubí poslední Dámu?

Nejraději by je vyhodila z okna!

***

„Osud Kárové Dámy, mělo v rukou mladičké děvče z přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Vašeho světa. Našla Karty v podkroví domu a tak dlouho si je prohlížela, že povolala Dámu. I Žolík přišel, jak bylo zvykem. Krutý je Kárový rod a krutý byl i Žolík. Přinutil Kathlin, aby vyřkla své přání, když už Karty vyrušila."

„Kathlin!" vyhrkla Joice překvapeně. I po těch několika letech si pamatovala, jaké dílo napáchala osoba toho jména.

„Ano. Tehdy byla obyčejná dívka. Netušila co může způsobit, když si přála poznat svého pradědečka a prababičku a stát se jejich přítelkyní. Z cestami časem a přenosem duší udělala tehdy Kárová Dáma velikou chybu. Nechala Viktorii, přítelkyni její prababičky, v jejím těle společně s duší Kathlin, kterou do ní přenesla. Kathlininu duši roztrhla na dvě části. Jednu nechala v jejím těle, kam patřila v její době, kde to bylo, jako by upadla do kómatu a ta druhá přebývala o století zpět s jinou v jednom těle.

Prožívala hotová muka. Byla však tvrdohlavá. Když už jí donutili vyřknout přání, tak ho chtěla prožít až do konce. A podobně jako Evan, změnila minulost. Změnila ji tak, že se její prarodiče, nikdy nevzali a tedy, že ani ona se nikdy nemohla narodit. Kárový Žolík jí musel postoupit svou Kartu a Kathlin se stala Žolíkem. Za sobecké přání jí za trest Králové ponechali lidské vzpomínky a city. A měla být jediným Žolíkem, zvoleným na věky.

Taková služba zanechá stopy. Kárová Dáma byla na hrdle ztrestána, protože se zachovala špatně. To jak s Kathlininým přáním naložila nebylo správné a platil za to Balíček ještě mnoho dalších let, než se dostal k Evanovi.

Ten měl podobné přání, jako Kathlin, ale Křížová Dáma se zachovala lépe. Neměla být potrestána, sama si zvolila, že Evanovi splní víc než jedno přání. A tak, zemřela i ona. Evan se vrátil do své doby. Stopy v minulosti po něm byly smazány. William de Sablé, senešal řádu templářů, se stal Žolíkem namísto Kathlin, které byla udělena milost a bylo jí dopřáno se znovu narodit jako Evanova sestřička. To všechno už znáš. Byla jsi u toho.

Nyní je Balíček ve tvých rukou a je tedy jen na tobě, jak se zachováš." Když dořekl, podíval se na ni. Joice polkla. Nečekala, že se jí někdy vzpomínky vrátí tak živé, jako teď.

***

Zavřela tu Krabičku. Už se na ně nechtěla dívat. Jenže vzpomínky na rozhovor s jednou z Karet prostě ne a ne zahnat.

***

„Ale... Jak se Karty dostaly z Evanova trezoru? Proč jeho otec?" Hlas jí přeskočil.

„Křížový Žolík neunesl skon své Dámy a toužil po pomstě. V Evanově podobě dal Karty jeho otci a doufal, že si i Carl Migennes bude něco přát.

Nestalo se tak.

Carl dal Karty svému spolubydlícímu na vesmírné lodi a Paull Graham se stal loutkou Křížového Žolíka. Carl Migennes neměl se sabotáží na lodi nic společného. Dokonce ani Paull Graham ne. To celé byl jen způsob jak přinutit Paulla Grahama aby si přál a potrestal Evana."

***

„A to se, nakonec stalo..." Naplnil místnost znovu Žolíkův hlas. Jen tentokrát, bez tváře.

„Jak ste to mohli dopustit!" znovu krabičku otevřela a rozkřičela se na šaška na obrázku. Od slzy měla rudé tváře i oči.

Pikový Žolík z ní vystoupil a stanul jí opět čelem.

„Křížový Žolík byl za svůj čin potrestán. Nyní už také není, stejně jako Evan. Nikdo není neomylný, Joice Cooperová. Nikdo není bez chyby." Jeho slova byla moudrá, ale to bylo to poslední co Joice zajímalo. Už nechtěla přemýšlet, už nechtěla pořád se držet nějakých pravidel. Toho co je a není správný.

Nenáviděla ho. Žolíka i všechny Karty. Byly zlem, které jí zničilo život.

Sáhla po Pikové Dámě.

„Tak tedy vystup, královno. I já mám své přání..." Polkla vzlyky. Musela zavřít oči, aby ji záře neoslepila.

„Dobře rozvaž, co si budeš přát," vybídl ji Žolík, ale Joice věděla o jediném přání, které mohlo napravit všechny chyby.

A pak tam Dáma stála přímo proti ní. A tak ho prostě vyřkla:

„Přeju si... Přeju si, abyste VY, VÁŠ svět, prostě... Přeju si, aby ti čtyři dávní bratři tyhle Karty nikdy nestvořili!"

Zem se zatřásla...