3. kapitola - Cesta začíná

Jak název kapitoly prozrazuje, cesta začíná. Lucy poznává Cestovatele, jeho úkol, a společně s ním navštěvuje nové světy ve snaze najít ztraceného krále Aimona, dávnou lásku ženy, která se stala Srdcovou dámou.

~Cesta začíná~

Lucy se na Cestovatele dívala s údivem v očích. Stále nic nechápala a připadala si jako ten nejhloupější člověk na světě.

„Udělala jsem snad něco špatně? Ona říkala, že za to nic nechce," začala Lucy panikařit. „Že prý můžu mít tři přání, za které nic nechce. Nechci umřít."

Cestovatel se zarazil a odvrátil od Lucy svůj pohled.

„Stalo se něco?" zeptala se Lucy starostlivě.

„Nic, jen..." Cestovatel ztichl, pak ale zavrtěl hlavou a pokračoval. „Neboj, neumřeš, pokud to Dáma neřekla."

Lucy přikývla.

„Výborně," zamnul rukama a usmál se.

Ten člověk vážně není normální, říkala si Lucy v duchu, ale něco na něm se jí líbilo. Cítila, že od něj jí nečeká žádná hrozba, a tak se začala pomalu uvolňovat, ale knížku držela pořád v rukou.

„Takže," pokračoval Cestovatel. „Teď, když mi už konečně aspoň trochu věříš, se můžeme dostat k našemu rozhovoru. Ale nejprve, můžu vidět Dámu?"

„Proč?" zeptala se Lucy hloupě.

„Protože ji hledám už deset let?"

„Ale jedenáct let je už moje."

„Fajn!" Cestovatel rozhodil rukama, pak se znovu posadil na židli a pohodlně se opřel. Než se Lucy stačila vzpamatovat, už zase mluvil: „Jestli chceš, tak stůj, ale já začínám. Možná to bude znít jako pohádka, svým způsobem možná je, ale vše, co ti teď řeknu, je pravda, i když to bude znít jaksi neuvěřitelně." Lucy se posadila a opřela se o zeď v hlavě postele. „Karta se Srdcovou dámou pochází z karetního balíčku, který má kouzelnou moc. Nevím, kdo ho vyrobil, ani kde je, protože jsem se s ním naštěstí nikdy nesetkal. Balíček karet má kouzelnou moc a dokáže splnit tři přání. Tahle přání byla už v minulosti vyčerpána, ale tehdejší majitelka povolala karty počtvrté," Cestovatel se na chvíli odmlčel a podíval se z okna.

„A co se stalo?" špitla Lucy, když se nějakou dobu neměl k odpovědi. Cestovatel se na ni podíval s přemýšlivým pohledem.

„Karty přišly," odpověděl pomalu. „Přišly a daly královně syna za cenu existence Srdcové dámy."

„Ale..."

Cestovatel ji přerušil pozvednutím ruky.

„Léta ubíhala a syn zestárl v mladého muže. V den jeho svatby a korunovace přišel i den zúčtování v podobě Žolíka. Králova nová manželka měla být obětována a stát se další Srdcovou královnou. No, ale semlelo se to trochu jinak. Král miloval jinou, která byla po svatbě příšerně zdrcená, proto se ona obětovala dřív, než ji stačil někdo zastavit."

„Dobře, ale..."

„Ještě jsem neskončil," usmál se Cestovatel. „Nevím, jak to probíhalo přímo na místě, ale vím, že Žolík se později vrátil na místo činu a odvedl s sebou krále společně s kartou Srdcové dámy. Chtěl jim nabídnout možnou společnou budoucnost, ale nemohl to udělat jen tak. Rozdělil je časem a místem, a pokud by je někdo dal zase dohromady, mohli by spolu žít šťastně až do smrti."

Lucy chvíli seděla a přemýšlela. Připadala si jako v nějakém filmu. A ne v moc dobrém. Copak opravdu existují kouzla, jak jí tady Cestovatel tvrdí? A co je to vůbec za jméno? Cestovatel.

„A jak do toho spadáte vy? A to nemáte jméno? A jak jste vůbec věděl, že mám tu kartu já?" vychrlila na něj, aniž by o otázkách moc přemýšlela.

„Kdybys nebyla tak unáhlená, možná bych se k tomu dostal. A ne, nemám jméno," pronesl tiše a opět se podíval z okna.

Co se mu asi stalo? přemýšlela Lucy. Nikdy jsem nepotkala člověka, co by byl tak zničený, tak plný smutku. I když se usmívá, pořád má v očích ten podivně smutný pohled.

„Aby se ale mohli dát dohromady," přerušil její myšlenky, „potřebovali k tomu prostředníka. Žolík si k sobě pozval čtyři lidi, každému dal balíček karet, který nám umožňuje cestovat v čase, a poslal nás do různých časových období s tím, že společně s námi rozmístil i několik desítek návodů a rad, aby naše hledání mělo alespoň nějakou naději na úspěch. To bylo před deseti lety a od té doby marně bloudím časem a hledám jakékoliv zmínky, které by mi pomohly. A konečně se tak stalo."

„Takže," začala Lucy zamyšleně, „Dáma vás nějak upozornila? Nebo co se stalo. Pořád totiž nechápu, proč jste přišel. A proč teď? Kartu jsem dostala k devátým narozeninám a předtím ji měl můj strýc, který karty, v nichž jsem Dámu objevila, získal v Indii."

„Ah, Indie, krásná to země," zasnil se Cestovatel. „A ano, moje karty mě upozornily, že byla Srdcová dáma znovu vyvolána. Nevím, zda to způsobila ona nebo by se tak stalo, i kdyby sis přála třeba slona. Ale jsem tu a chystám se ji vzít s sebou."

„A na to jste přišel jak?"zeptala se posměšně Lucy. „Myslíte si, že se vzdám něčeho, co mi může splnit jakékoliv přání?"

„Tys nic nepochopila?"

„Co bych měla chápat? Mám tři přání, tak proč je nevyužít?"

„A jsi si jistá, že po těch třech už nebude žádné čtvrté? Takové, které tě pak bude stát život?"

Lucy zamrkala. Nevěděla, co se s ní stalo. Nikdy se nechovala takovým způsobem, jaký právě předvedla.

„Spousta přání, které si lidé přejí, jsou malicherná, a každé něco stojí, ať už ti říká, kdo chce, co chce. A mně můžeš věřit. Já díky přání ztratil přítele."

„To je mi líto," zašeptala Lucy a otočila se k mikině, kterou předtím hodila na postel. Konečně odložila knížku, vytáhla peněženku a začala si s ní nerozhodně hrát v rukou.

„Víte a nemohla bych jít s vámi?" zeptala se najednou. „Říkáte, že cestujete časem, to znamená, že byste mě potom mohl vrátit zpět a nikdo by nepřišel na to, že jsem byla pryč."

„Se mnou?"

„A proč ne? Deset let cestujete sám, tak proč chvíli necestovat s někým?"

„Nebyl jsem vždycky..." zarazil se a otočil se k Lucy zády. „Fajn, vezmu tě s sebou. Ale není to cestování, jaké si možná představuješ. Je to náročné a únavné hledání a hlavně přemýšlení, který čas a místo zrovna navštívit."

„Tak co třeba Anglie, 3018?" navrhla Lucy.

„Může být," souhlasil Cestovatel po chvíli a Lucy si začala říkat, že to všechno bylo nějak moc snadné. Co když je ten muž přece jen nebezpečný? „Podej mi ruku," přerušil ji a Lucy mu ji bez přemýšlení podala.