Kategorie: Kárová Dáma

6.kapitola

Další kapitolka ze světa Karet. Byla svolána Rada Králů, jaké bude její rozhodnutí?

Sál pravdy


Kathlin pozorně sledovala Žolíky a mlčela. Nechápala, o čem se baví. Nebo spíš nechtěla rozumět. Zavřela oči, zhluboka se nadechla, aby se uklidnila, a když je znovu otevřela, byli Žolíci pryč.

Ti se mezitím objevili v Sálu pravdy. Místnost byla prázdná. Jen obrazy karet, visících na stěnách, nic víc. Žolíci postupně předstoupili před Krále.

„Můj pane, tvého moudra žádáno jest," pronesl každý k obrazu a Králové vystoupili z rámů.

„Co přihodilo se, že Radu Králů svoláváte?" pronesl Srdcový Král a podíval se přísně na Žolíky. Jejich jednání bylo překvapující. Rada Králů se konala jednou za sto let k příležitosti projednání záležitostí  Žolíků. Ti museli obhájit svá jednání a po pěti stech letech předat svoji moc. Avšak žádný z těchto dnů se ani zdaleka nepřiblížil.

„Žolík z vašeho rodu pronesl slib, na který neměl právo. Jen vy máte tu moc jeho slova potvrdit či vyvrátit," ozval se Kárový Žolík. Z jeho hlasu čišela nenávist. Věděl, že jeho Dáma brzy přestane existovat a představa, že by člověk, který způsobí její zánik, měl zůstat nepotrestán, se mu příčila.

„Budiž. Rada zasedne. Každý z vás postupně předstoupí a přednese svoji řeč," odpověděl Kárový Král a spolu s ostatními usedl na trůn.

„Jako první předstoupí Žolík z rodu Srdcového," ozvalo se Sálem pravdy, aniž by přítomní promluvili. Žolík předstoupil před trůny, poklekl na zem a čekal, až mu Králové povolí promluvit. Po chvíli mu kývli na znamení a on začal se svojí řečí.

„Přiznávám, že jsem svůj slib pronesl bez přemýšlení, ale stojím si za ním. Vykonání přání se neřídilo pravidly. Jak všichni víme, Kárová Dáma je škodolibá. Má ráda různé žertíky, ale to, co provedla té dívce, si neměla dovolit. Její mysl roztrhla na dvě části a způsobila jí tím neskonalé bolesti. Podle pravidel měla mysl vyměnit. Dívčinu do těla v minulosti a naopak. Nejen že jednu rozdělila, nechala však její část v těle s myslí dívky, které tělo patří. Samotný trest, který jsem jí udělil, nemůže být odvolán. Avšak můj slib, že ona dívka neumře, můžete změnit. Nezapomeňte však na to, že Žolík nikdy nelže. Pokud byste můj slib zrušili, znamenalo by to lež a naše magie by se obrátila proti nám." Nechal svá slova působit a odstoupil. Králové se nepohnuli.

„Nechť předstoupí Žolík z rodu Křížového!" Žolík nečekal na vyzvání Králů a hned za chůze začal se svojí řečí.

„Jak jistě víte, já a Srdcový jsme spolu uzavřeli sázku. Ten z nás, kdo prohraje, odstoupí ze své funkce dříve, než uplyne doba, na kterou mu byla moc propůjčena, a na jeho místo nastoupí čekající Žolík. Dnes však byla naše dohoda upravena. Ten, kdo prohraje, může se vzdát i svého nároku být Žolíkem a podstoupit své místo té dívce." Jeho hlas byl vyrovnaný. Jakmile domluvil, otočil se a vrátil se zpět ke svým společníkům. Škodolibý úsměv z jeho tváře nezmizel, spíše se prohloubil.

„Dalším v řadě je Žolík z rodu Kárového!" Králové napjatě čekali. Věděli, že právě přijde protest. Znali Žolíka moc dobře. Byl hrdý na svůj rod a smrt Dámy, která se blížila každým okamžikem, byla pro něj velkou ránou. Kývli, aby promluvil a on je s radostí pronesl.

„Ta dívka je obyčejná smrtelnice, která pronesla malicherné přání. Je jasně psáno, že za každé přání se platí. Nemůžete proto podpořit návrh Srdcového, jelikož by to znamenalo popření našich pravidel. Ta dívka musí umřít. Je jen na ní, jestli přežije. Změní-li minulost, musí platit. Pokud byste udělali jednu výjimku, žádali by ji i ostatní. To nelze připustit." Jeho slova, plná nenávisti, se vznášela nad hlavami a atmosféra v Sálu pravdy byla dusivá. Žolík odstoupil a čekal.

„Žolík z rodu Pikového má právo pronést svoji řeč!"

„Nemám právo zasahovat do vašeho rozhodování. Jen bych chtěl připomenout, že Žolík může odstoupit jen tehdy, pokud zemře. Chápu, proč Srdcový pronesl svůj slib. I mě je líto té dívky. Ale nastává tu problém. Nemůžeme jeho slib zrušit, protože slovo Žolíka je pravda. A zároveň ho nemůžeme potvrdit, neboť by to znamenalo smrt jeho či Křížového. Doufám, že vaše moudrost přijde na jiné řešení." Uklonil se a odešel ke svým společníkům.

Jeho řeč byla jediná objektivní. Ukázal na obě stránky problému a bylo jen na Radě Králů, aby rozhodla. Králové naznačili Žolíkům, aby vešli do obrazů a nechali jim soukromí pro rozhodnutí. Po pár minutách byli v Sálu sami.

„Pikový má pravdu. Nemůžeme vybrat ani jednu možnost. Musíme najít řešení," pronesl Kárový Král.

„Ale jaké? Jak splnit slib, nezabít a ještě dívku potrestat?" zeptal se Srdcový Král a dal tak najevo svoji nestrannost.

„Řešení by bylo. Ale nebude se Žolíkům líbit," pronesl zamyšleně Křížový Král, kterého už napadlo, jak situaci vyřešit. Chvíli Králům vysvětloval svoji myšlenku. Zdálo se, že jsou s jeho nápadem spokojeni. Jen Pikový Král se tvářil zamyšleně.

„Nemyslím si, že by se toto řešení mělo týkat Srdcového a Křížového Žolíka. Trest to bude pro všechny stejný. Bude to varování, aby své sliby nepronášeli bezhlavě. Zvlášť Srdcový se bude trápit. Myslím, že pro něj to bude trest dostačující. Navíc Kárový Žolík by měl pikat za svoji Dámu. Svým chováním zostudila celý rod. To on by měl nést následky." Ostatní Králové přikyvovali. Bylo rozhodnuto.

„Žolíci se mohou vrátit do Sálu pravdy!" ozval se opět odnikud hlas a postavy vystoupily z rámů. Postavily se před Krále a čekaly na jejich rozhodnutí. Z trůnu se zvedl Kárový Král.

„Rada Králů jednohlasně rozhodla. Slib pronesený Žolíkem z rodu Srdcového musí být splněn. Nikdo si však nepřeje smrt a nikdo z nás se nestane vrahem. Bylo rozhodnuto, že pokud dívčino jednání v minulosti zapříčiní její smrt, stane se Žolíkem. Jejím trestem bude nezměněná paměť a lidský cit. Nadále si bude pamatovat svůj život a její srdce bude plné bolesti. Místo jí uvolní Žolík z rodu Kárového, který nadále bude sdílet kartu s Žolíkem rodu Pikového."

„To je šílené. Nemůžete to myslet vážně. Nevzdám se své karty pro nějakou smrtelnici. Nikdy!" Kárový Žolík skočil svému Králi do řeči a propaloval ho pohledem.

„Ticho! Tvá Dáma zostudila celý rod a tvou povinností je tuto hanbu odčinit. Neurážej svého Krále. Rozhodnutí Rady je platné. Jediný, kdo má právo protestovat je Žolík z rodu Pikového a nevšiml jsem si, že on by byl proti!" ozval se pevný hlas Křížového Krále. Kárový Žolík se otočil na svého společníka a doufal, že alespoň on se ho zastane. Jeho reakcí byl ale překvapen.

„Souhlasím s vaším rozhodnutím. Má karta bude i jeho."

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2009 Magic power of face-card   •  Design made by Cathia  •  Images from Aethereality  •   SunLight CMS