Kategorie: Kárová Dáma

7.kapitola

A jsme zpět u Kaithlin v minulosti. Ples se blíží a Kaithlin si musí vybrat Plesové šaty. Jaké si ale vybere? Jaké by si vybrala Victorie?

Plesové šaty


Kathlin si připadala jako v nebi. Renata byla příjemná a během chvíle se z nich staly přítelkyně na celý život. Právě byly uprostřed rozhovoru, kdy Renata vyprávěla o posledním bále, na kterém byla a o muži, který se jí zalíbil. Kathlin zasněně poslouchala a začala závidět Renatě i Victorii, že mohou žít v této době.

Z jejich rozhovoru je vyrušilo zaklepání. Matky se přišly podívat, jak daleko jsou s přípravami na večer. Během několika minut je stihly pokárat a usadit na židle. Po chvilce přišly kadeřnice a daly se do výroby složitých účesů. Kathlin měla celou dobu zavřené oči. Věděla, že sedí naproti zrcadlu, ale nechtěla se na sebe podívat. Nechtěla vědět, jak vypadá Victorie. Byl pro ní šok, když zjistila, že je v jiném těle, ale dokud se neviděla, mohla si představovat, že je to stále ona.

Pomalu se uvolnila a začala si užívat příjemné masáže kůže a následné vyčesávání vlasů a jejich úpravu. Bylo uklidňující jenom sedět a nechat se operovávat. Ačkoliv byla židle pohodlná, po dvou hodinách ji začala bolet záda. Naštěstí v tu chvíli byla kadeřnice hotová.

„Victorie, vypadáš nádherně," pronesla Renatina matka obdivně. Kathlin neodolala a otevřela oči. S úžasem sledovala obličej v zrcadle. Bledou pleť zdobilo několik pih na nose, rty se pohnuly do neznatelného úsměvu. Nejvíce však Kathlin zaujaly oči - krásně modré. Poté se podívala na své vlasy. Čekala světlou barvu, ale překvapení nebyl konec. Tmavě hnědá chvílemi přecházela skoro až do černé. Victorie byla nádherná a Kathlin si uvědomila, že jí závidí.

„Koukám, že jsi ztratila řeč. Beru to jako spokojenost," usmála se na ni Victoriina matka.

„Myslím, že budeš večer středem pozornosti," škádlila ji Renata a Kathlin se k ní otočila. I ona vypadala jinak. Účes, který jí vytvořila kadeřnice byl podobný jejímu, ale vypadala v něm starší, než byla. I tak však byla krásná.

„Pokud pánové spustí pohled z tebe, tak bych mohla," oplatila žert s úsměvem.

„Řekla bych, že je nejvyšší čas se obléct do šatů," ukončila vtipkování Renatina matka a kývla na služebné, které již stály u dveří a v rukou nesly šaty. Jedny měly vínovou barvu a na sukni byly tmavší nití vyšité růže.

Naproti tomu druhé byly krémové s malou vlečkou a byly na nich našité mašle a květiny.

„Které si chceš vzít na sebe, Victorie?" zeptala se Renatina matka a čekala, až si dívka vybere. Kathlin se nemohla rozhodnout.

Ty vínové jsou děsné, ozvala se po delší době Victorie. Kathlin opět začala bolet hlava, ale snažila se to nedat najevo. Jelikož byli v pokoji další lidé, nemohla Victorii ani odpovědět. Opět se zadívala na šaty a nechápala, co se Victorii na nich nelíbí. Jí přišly krásné.

Ani na to nemysli. Tyhle šaty si na sebe nehodlám vzít. A každý, kdo mě zná, by hned pochopil, že něco není v pořádku, mluvila dál Victorie a Kathlin jen stěží dokázala nereagovat.

Slyšíš mě? Já ti přikazuji! Ty šaty si nevezmeš!

Čím víc byla Victorie rozzlobená, tím více Kathlin cítila bolest. Jakoby se jí uprostřed hlavy usídlil cizí člověk a zrovna se rozhodl, že je nejlepší čas vzít kladivo a mlátit do všeho, co je po ruce.

„Děvenko, jsi v pořádku? Vypadáš nějak bledě," ozvala se starostlivě Victoriina matka. Kathlin si uvědomila, že je celá napnutá a skoro nedýchá. Zhluboka se nadechla, vydechla a pak se pousmála.

„To bude v pořádku. Jen mě trošku zabolela hlava. To za chvíli přejde. A pokud si mohu vybrat, ráda bych ty vínové šaty."

„Samozřejmě, že můžeš," usmála se na ni Renatina matka a naznačila služebné, ať začne dívku strojit.

Kathlin a Renata zůstaly opět samy. Matky odešly a služebné byly tak potichu, že je ani nevnímaly. Kathlin vzala do rukou látku svých šatů a nechala ji klouzat mezi prsty. Cítila příjemný chlad.

Já ty šaty na sobě mít nebudu! Říkám ti to jasně? Victorie nepříčetně ječela.

„Nic s tím neuděláš, tak laskavě drž hubu a nech mě žít," sykla Kathlin potichu, aby ji nikdo neslyšel.

Nechat tě žít? Ukradla si mi tělo. Jestli mi ho hned nevrátíš, můžeš si být jistá, že si ho vezmu zpátky sama.

„A jak by si to chtěla udělat?"

To si raději nepřej vědět. Myslím, že vím, jak získat zpět, cos mi ukradla. A brzy s tím začnu.

Kathlin zbledla. Cítila, že jí Victorie nelže. Navíc měla pocit, že bolest hlavy, která ji od příchodu do této doby trápila, bude s tím, co Victorie plánuje, jen procházkou v ráji a už brzy si bude přát, aby nikdy nevyslovila své přání.

Zatímco přemýšlela nad tím, proč je najednou Victorie tak potichu a na co asi myslí, oblékly ji služebné do šatů a nazuly jí boty. Spolu s Renatou pomalu sešly do vstupní haly, kde na ně čekali matky a Renatin otec.

„Obě jste kouzelné. Nebude jediného oka, které by si vás dnešní večer nevšimlo," zalichotil jim James. Kathlin se začala červenat. Nebyla zvyklá na komplimenty a doufala, že tento byl za dnešní večer jediný. Přijala nabízené rámě a nechala se odvést do kočáru.

Po několika minutách jízdy dorazili do Downing Street. Kočár zastavil před číslem 10. James vystoupil jako první, pomohl dívkám i matkám ven.


Kathlin začala cítit nervozitu. Ještě nikdy nebyla ve společnosti a netušila, jak se má chovat. Všimla si Renaty, jak se usmívá a pokusila se ji napodobit. Společně vyšli pár schůdků a počkali, až budou ohlášeni.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

© 2008 - 2009 Magic power of face-card   •  Design made by Cathia  •  Images from Aethereality  •   SunLight CMS