9.kapitola

Konečně ples. Kaithlin dostane radu od Janka. Pomůže jí? Jak se rozhodne?

Janek

Dívkám chvíli trvalo, než jejich oči přivykly ostrému světlu, jež v místnosti panovalo. Po jízdě tmavým Londýnem to byl velký šok. Kathlin chvilku mžourala, ale již brzy začala místnost dostávat ostré rysy.

Prostředku místnosti vévodil taneční parket. Několik párů již tančilo na hudbu, kterou jim hrála kapela stojící v jednom rohu místnosti. Protější roh byl provizorně přestavěn na menší bar a stálo kolem něj několik mužů s doutníky a sklenkami whisky.

Kolem zdí bylo několik malých křesílek, kam se dámy mohly usadit, pokud je začaly bolet nohy od neustálého stání. Zatím byla většina prázdná, ale již několik dam se k nim pomalu blížilo, aby zaujaly strategické místo a mohly si co nejdříve sednout.

Jakmile byli uvedeni, vešli společně do místnosti a museli začít odpovídat na mnohé pozdravy. Po několika minutách se vše uklidnilo a lidé se opět vraceli k načatým rozhovorům.

Kathlin začala hledat jedinou osobu. Muže, kterého znala jen z fotky. Ernesta. Svého prapradědečka. Než ho však našla, všimla si dvou mužů, jak spolu debatují. Měla divný pocit, jako by už alespoň jednoho potkala někdy dříve, ale nemohla si vybavit kde. Zapomněla hledat Ernesta a místo toho přemýšlela, proč jsou ti dva muži tak zvláštní a čím přitáhli její pozornost. Nezdálo se totiž, že by si jich ostatní lidé všímali.

Na chvíli se otočila, aby odpověděla na pozdrav a když se otočila zpět, jeden z mužů tam již nebyl. Ani po prohlédnutí celé místnosti ho nenašla. Zato se jí konečně podařilo spatřit Ernesta.

Konečně, pomyslela si a usmála se.

Kdo je to? Ozvala se zase Victorie, ale Kathlin ji ignorovala. Nechtěla si nechat zkazit náladu.

Já se tě na něco ptala. Nevšimla sis? Nepřestávalo se Kathlin ozývat v hlavě, ta však stále neodpovídala.

Slyšela jsi mě?!! Zaječela Victorie a každé slovo zdůraznila ukrutnou bolestí vystřelující do celého těla.

„Zlatíčko, jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Marie, když si všimla, jak její dcera lapá po dechu.

„Ano, jen se mi špatně dýchá. To ty šaty. Jsou moc utáhlé," odpověděla rychle Kathlin a doufala, že jí Marie uvěří.

„Neboj, za chvíli si zvykneš a bude to dobré," usmála se žena a dál se věnovala předchozímu hovoru. Kathlin stočila zrak zpět k Ernestovi. Poté si konečně dodala odvahy a vyrazila k němu. Cestu jí však zkřížil nějaký muž a požádal ji o tanec. Nechtěla na sebe poutat pozornost, proto raději souhlasila. Věděla, že dnešní oslava bude dlouhá a šancí se setkat s prapradědečkem bude více než dost.

„Sluší vám to slečno Victorie. Nebo mám spíše říct Kathlin?" optal se společní klidně a dál ji prováděl parketem.

„Prosím?" vykoktala Kathlin překvapeně.

„Tvým přáním bylo poznat Ernesta a Renatu. Tvé přání se splnilo," odpověděl jí muž a dál provedl složitou otočku. Kathlin se k němu musela přitisknout, aby ji ustála.

„Ale já ho ještě nepoznala. Chci s ním chvíli mluvit."

„Změníš tím minulost. Ona by s ním nikdy nepromluvila," pronesl muž a Kathlin bylo jasné, že mluví o Victorii.

„Zase tak velká změna to nebude," odsekla podrážděně, ale tanec neukončila. Tušila, že ještě není konec jejich rozhovoru a dala tak najevo, že je ochotna poslouchat.

„Mám pro tebe jednu radu. Každá rodina má svoji třináctou komnatu, která by nikdy neměla být otevřena. Vaše není výjimkou. Neměň minulost. Mohla bys tím otevřít tu vaši komnatu."

„Kdo jsi a proč mi radíš?" zeptala se nakonec Kathlin. Cítila se zmatená. Nechápala, co jí ten muž chce naznačit, ale podvědomě tušila, že je to velmi důležité a že by měla jeho slovům přičítat větší váhu, než doposud. Cítila, jak jí začíná zaplavovat strach.

„Mé jméno není důležité. Můžeš mi ale říkat Janku," pousmál se tanečník a zadíval se Kathlin do očí. Ta strachem couvla. Místo rohovky spatřila pikový znak. Konečně jí to došlo. On byl ze zakletého balíčku. Tak, jako si před pár minutami říkala, že by ho měla poslechnout, byla teď pevně rozhodnuta na jeho slova nedbat.

„Pamatuj na mou radu," zašeptal Janek a nechal ji uprostřed tanečního parketu.

Co to mělo znamenat? Zeptala se Victorie, aniž by čekala odpověď.

To kdybych věděla, odpověděla v duchu Kathlin a opět se rozhlédla, aby spatřila Ernesta.

Kdo je ten muž? Victorie zopakovala svůj dotaz, ačkoliv už musela znát odpověď.

Můj prapradědeček. Jmenuje se Ernest, zareagovala Kathlin. Neměla sílu odolávat Victoriinu běsnění a tak se rozhodla s ní chvíli komunikovat.

Nechoď za ním. Mám z něj strach.

Ještě ty začínej, okřikla podrážděně Victorii.

Slibuji, že tě nechám být. Přestanu tě obtěžovat. Jen k němu nechoď. Prosím.

Victorie se zdála být zoufalá, ale Kathlin si myslela, že ji chce jen odradit. Kdyby se jen chvíli zamyslela, musela by se podivit náhlé změně Victoriina chování. Dívka, která byla zvyklá, že ji každý poslouchal na slovo a o něco prosila. Bohužel však měla Kathlin plnou hlavu Ernesta.

Nedbala proto Victoriiných proseb a opět zamířila za mužem, kterého toužila poznat.