Epilog

Já tomu pořád nevěřím. Něčemu takovému se snad ani veřit nedá...

Jackie Decker dopsala další kapitolovou povídku. stal se zázrak, vyvěste vlajky a vyhlašte svátek, protože něco takového se asi zase jen tak nestane :D

No řekněte neni hloupé začít nový rok tím, že napíšu konec povídky?

Ale dobře, konec tlachání, to je to poslední co vás zajímá. Hurá do čtení, ať víte jak to skončilo...

Epilog

Štětec barvou vpisoval snad tisíci tahy do karty sdělení svého pána. Jeho velké přání, které hnalo srdce horoucí. A tak tomu bylo i u ostatních tří. Všichni bratři se u stolu mučili až do úmoru, aby soustředěně mysleli na jediné. Své společné přání...

Dveře do sednice se otevřely.

Hlavy čtyř bratří pozvedly zrak.

Lékař v dlouhém hávu jim pohled unaveně opětoval.

Namísto smutné zprávy o skonu Maeve však tentokrát mohl z moci Dámy říct: „Bohové Vás vyslyšeli. Vaše sestra bude žít..."

Štětce dopadly na podlahu. Překvapením se srdce bratrů rozbušila v nové naději.

Eloai, Corus, Jocahu a Samael se vehnali do pokoje, kde stonala jejich sestra jako velká voda. A jak lékař odcházel, poryv vzduchu rozfoukal nedokreslené karty po sednici a ty s obrázky slétly přímo do plamenů v krbu.

Maeve se uzdravila a bratři už nikdy kreslit nezačali...



Nebyla žádný přání, žádné změněné osudy. Atlantida ze světa nezmizela a zanikla až časem, jako mnoho jiných civilizací. Své pomocí.

***

Záchranný modul Paulla Grahama se právě řítil k Zemi.

Sam Wallance a Marlly Hallow seděli v tom svém naproti sobě. Mohli by se za ním hnát, ale chyběla jim motivace.

Toho jistě dostane i někdo jiný.

To všechno se náhle otřáslo.

Bez Karet se svět ubíral jinudy. Mnoho lidí se nikdy ani nenarodilo, jiní zase žili jinak, lépe ale i hůře se rozhodovali...

A Země v roce 5 311 byla Mrtvou planetou...

Na jejím povrchu ležely nejedny trosky vesmírných plavidel a u jednoho ležel Paull Graham smrtelně zraněný.

Čas měl své vlastní měřítko. A když se tělo jediného žijícího člověka pohnulo, spatřil, že i jeho poslední Karta bledne.

Ne...

Pikový Kluk mu ještě zamával, než musel odejít do ztracena. Poslední vzdušný polibek pro smrtelníka, a to byl jeho konec.

I Paullovi oči se zavřely... A jmenuje se vůbec Paull? Na tom nezáleží...

***

Joice ucítila úzkost v hrdle tak silnou že ji zbavila dechu. Uslyšela pláč i smích desítek, stovek a tisíců a mnoha dalších, které ani nedokázala postřehnout. V tom jediném okamžiku stanula na rozhraní dvou světů. Toho, který žila a toho, který stvořila tím, že zničila Karty ještě před jejich vznikem. Evan Migennes změnil minulost, když tam pobýval. Ale Joice změnila celou historii...

A právě pro to teď prožívala smrti i životy všech těch, které to ovlivnilo. A i proto nakonec, se i její tělo rozplynulo, protože Joice byla jedna z těch, kdo by se nikdy, nikdy nenarodil...

Autor: Jackie Decker Vydáno: 10.1.2012 9:37 Přečteno: 27x Hodnocení: neohodnoceno

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk