Pikový Kluk

Epilog jsem musela změnit ve víru událostí a psaní, a tak původně zamýšlený text - básničku. vložím dodatečně, neboť patří k magickému Balíčku. Pohlédněte do tváře karet a nechtjte se vést...

Balíček karet rozsypal bych po zemi,
k nohám tvým tak snesl celý velký svět.
Hrady čtyř rodů, Srdce, Kára, Kříže, Piky,
otevřel bych pro tebe hned.

Karty ty prý obrovskou moc mají,
skrývá se v nich budoucnost.
I přání těm, kterým se zdají,
splnit mohou, požádáš-li o pomoc.

Své sny, touhy a přání uzavřel jsem do karet,
těch, kterými potřísním tvou zem.
Otevři oči, mysl, srdce zvuku mých vět,
vstaň a šlápni, spolu vstoupíme v něj.

Jedna karta, jeden krok
až k bráně, kterou Žolík stráží.
Vejít tě nechá, však přemýšlej
než Dámám předneseš své přání.

Balíček má svá pravidla,
taková jež staletí se dodržují.
Pravidla přísná, neměnná,
že za přání zaplatíš vysokou daní.

A přece bych tě přivedl až do těch míst
abych viděl plachý strach v tvých očích.
Tu tíhu nikdo ti nepomůže nýst.
Tehdy už nepostačí klít.

A proč bych tak činil ptáti se chceš?
Na tuto otázku jen srdce ti odpoví.
Tak vyřkni své přání pro něž planeš,
teď jedinkrát se vyplní...

A já se zas vytratím,
jak činím vždy v takovou chvíli.
Já rádce a Kluk všechno vidím,
však pro život nemám dost síly.

I já mám velké přání,
smrtelníče to mi věř.
Žít a nechat žít.
To mě ale nezachrání,
jste jak hladová zvěř.
Navždy mohu jenom snít.

Na rozdíl totiž od tvého,
to moje tajné přání,
co skrýt se mi nepovedlo,
Dámy nikdy nesplní...